Tak to vím od dětství. Narodila jsem se 23. 9. 1959 v Praze. Pražský Žižkov posledních 30 let ustupuje Krkonoším, kde je můj druhý domov.
Od mala jsem malovala. Jako absolventka „lidušky" jsem v patnácti věděla, že řemeslo je krok první a jeho zdolání pouť dlouhá. Následovalo výtvarné Gymnázium Na Pražačce a maturita u skvělé výtvarnice a pedagožky Evy Hankusové. A potom FFUK. Tehdy jsem malovat přestala. Nastalo období mého života, kdy jsem stíhala kdeco — posléze i se třemi dětmi. Ale nemalovala.
Pracovala jsem jako redaktorka časopisu Panorama českého výtvarného umění, jako učitelka výtvarné výchovy a dějin umění, po absolvování rekvalifikace v oboru umělecký keramik jako lektorka keramických kurzů a mnoho let jako koordinátorka dobrovolnictví studentů.
Když mi bylo padesát, nastal nejvyšší čas pojmenovat důvody ztrát. Lenost a trochu zbabělost. Našla, posbírala a oprášila jsem to, co bylo cestou odloženo a ztraceno. A s laskavou podporou akad. malíře Miroslava Pesche přišla šance na druhé kolo.
Raduji se. Šestnáct let zase maluji. Maluji hlavně krajinu — intenzivní a podstatnou. Je odrazem vyšší moci, symbolem svobody a samostatnosti. Má obrovskou energii i archaickou vznešenost. V ní nacházím svoje místo, smysl, usmiřuje mne.